Vážené kolegyně, vážení kolegové,

katedra demografie Fakulty informatiky a statistiky VŠE v Praze ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání v Praze organizuje první společnou mezinárodní konferenci na téma „Reprodukce lidského kapitálu (vzájemné vazby a souvislosti)“. Konference je pořádána jako součást dlouhodobého výzkumného projektu 2D06026 „Reprodukce lidského kapitálu“ financovaného MŠMT v rámci Národního programu výzkumu II.

Problematika lidských zdrojů a lidského kapitálu je velice široká. Je třeba ji chápat komplexně na úrovni celého národního hospodářství. Demografické změny v Evropě i výrazné změny v demografickém chování obyvatelstva České republiky a jejich ekonomické důsledky jsou natolik závažné, že je jim věnována značná pozornost ve všech oblastech života společnosti, tedy i na úrovni národního hospodářství. Abychom se mohli připravit na dopady, které tyto změny s sebou přinášejí, je nezbytné demografický vývoj nejen analyzovat, ale též vytvořit si představu o jeho budoucím průběhu. Důvodem, proč je třeba věnovat této problematice mimořádnou pozornost, je skutečnost, že změny v demografickém chování takového charakteru, k jakým dochází v současné době, nebyly nikdy v historii zaznamenány. Demografie ovšem na jedince nahlíží z jiného pohledu než ekonomie. Ekonomie jej vnímá jako producenta a spotřebitele, zajímají ji lidské zdroje, které má k dispozici a které musí saturovat. Lidské zdroje, resp. lidský kapitál jsou v současné době považovány za největší bohatství každého státu. Lidé jsou zásoba budoucí pracovní síly, plátci daní, pro výrobce potencionální spotřebitelé. Investice do reprodukce lidských zdrojů se každému státu bohatě vyplatí – od ní se odvíjejí všechny další možnosti rozvoje společnosti. Reprodukce lidských zdrojů se v současné době stává nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje a bude ovlivňovat rozvoj národního hospodářství. Reprodukci lidských zdrojů však těžko můžeme posuzovat bez demografického pohledu. A ekonomicko‑demografický pohled na problematiku stárnutí obyvatelstva spojený s pohledem sociálním je právě to, co v současné době chybí.

Proto jsme se rozhodli demografický pohled doplnit pohledem ostatních disciplin a doufáme, že na základě předání si vzájemných zkušeností a poznatků dokážeme dále rozšířit pohled na problematiku lidského kapitálu a upozornit na význam investic státu právě do lidského kapitálu.

Konferenci zorganizoval Organizační a programový výbor: Ing. Jitka Langhamrová, CSc. – předsedkyně, RNDr. Eva Kačerová – tajemnice, prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc, Ing. Tomáš Löster, doc. RNDr. Luboš Marek, CSc., Mgr. Michal Vrabec, CSc.

Přípravu a sestavení knihy abstraktů a CD příspěvků zabezpečili: RNDr. Eva Kačerová a Mgr. Michal Vrabec, CSc.

Recenzi příspěvků zabezpečili: RNDr. Jitka Bartošová, Ph.D., doc. Ing. Jaroslava Durdisová, CSc., RNDr. Tomáš Fiala, CSc., prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc., doc. Ing. Magdalena Kotýnková, CSc., Ing. Jitka Langhamrová, CSc., Ing. Tomáš Löster.

Organizační výbor dále děkuje studentům Janě Langhamrové a Romanovi Peterskému za organizační pomoc a zajištění materiálů pro konferenci.

Jitka Langhamrová


Reprodukce lidského kapitálu (vzájemné vazby a souvislosti)
pár slov úvodem

Podstatu lidského kapitálu tvoří investice do lidských zdrojů s cílem zvýšit jejich produktivitu v očekávání budoucích výnosů. Jako u každé investice, je i v tomto případě klíčem k úspěchu její zhodnocení, zda přínosy převýší nad náklady. Přestože mezi investicí do lidského a investicí do fyzického kapitálu existuje analogie (oba lze např. jak zhodnotit, tak znehodnotit), jsou zde podstatné rozdíly: lidský kapitál např. nemůže sloužit jako předmět zástavy (nepočítáme-li s trestným činem únosu, vydírání a omezování osobní svobody), protože ho nelze prodat (otrokářství už jsme opustili a obchodování s lidmi je taktéž trestné).

Fungující analogie umožňuje vysvětlit mnoho rozličných skutečností, se kterými se denně potkávají politikové a očekávají, že jim ekonomové pomohou s jejich objasněním i řešením. Jsou to např. mzdové rozdíly podle věku, charakteru pracovního místa, ale i podle pohlaví, nestejný dopad nezaměstnanosti na pracovníky různé kvalifikace, dopady regulačních praktik, sociálních systémů či daní, alokace omezených zdrojů do vzdělávání či zdravotnictví.

Rozdíly se naopak zásadně promítají do metod měření hodnoty a způsobů reprodukce lidského kapitálu a nákladů na ni. Nehledě na etickou přijatelnost zacházení s lidmi jako s pouhou účetní položkou, finančním jměním či dokonce vlastnictvím. Ve skutečnosti je to jen zbytečné pokrytectví – jde-li do tuhého, jsou investice do lidí na předních místech v řadě škrtů. A opět jeden rozdíl – lidský kapitál je schopný pozoruhodného „sebeinvestování“ v naději, že zase bude lépe. Není to tedy jen zásoba získaných znalostí, schopností, dovedností a potenciálu k dalšímu rozvoji, ale také schránka obsahující obtížně měřitelné a málo předvídatelné veličiny jako jsou postoje, vůle, emoce, .... A docházíme tak k pojmu lidské zdroje, který představuje navíc – zhledem k relativně mechanicky definovanému lidskému kapitálu či úzce vymezené pracovní síle (vázané na výkon nějaké činnosti) –  člověka schopného seberealizace v činnosti, kterou vykonává na základě vlastního rozhodnutí.

Nepovažuji tento dlouhý teoretický úvod za zbytečný z jediného důvodu – výše zmíněné pojmy jsou často vzájemně zaměňovány nebo používány jako synonyma, navíc nebývá dostatečně rozlišován kontext, zjednodušeně řečeno, zda jde v konkrétním případě o makro či mikroekonomickou veličinu. A aby toho nebylo málo, v obecném povědomí je název „lidské zdroje“ mylně chápán jako zkrácená, ale významově plnohodnotná verze pro „řízení lidských zdrojů“, nebo také – ještě hůře – jako jiný termín pro personalistiku.

Ne nadarmo spustilo toto zmatení pojmů bouři ve sklenici vody a vyvolalo polemiku při akreditaci nového studijního oboru, kdy původně byl nazván „Lidské zdroje v národním hospodářství“ a nakonec akreditován pod názvem „Sociálně-ekonomická demografie“. Ačkoli obsah studia zůstane v zásadě stejný, jak byl navrhován, názvy mohou vést k naprosto rozdílnému chápání, o čem to studium vlastně bude.

V průběhu své akademické a tvrdé firemní praxe se opakovaně setkávám s neblahými důsledky výše zmíněného. Na jedné straně (nejen) absolventi ekonomických učilišť veličinu lidského kapitálu či lidských zdrojů podceňují nebo ji nechápou správně, důsledkem čehož nebývá součástí jejich úvah jako jeden z klíčový faktorů při plánování a rozhodování o rozvoji společnosti. Na straně druhé se formuje skupina profesionálních personalistů (při přijímání říkají: „Chci pracovat s lidmi,“ což je spolehlivě diskvalifikuje), kteří nejsou schopni komplexního pohledu ani na fungování firmy, natož národního hospodářství. Ale jako špičkoví personální manažeři se uplatňují právě ti, kteří zvolili cestu od obecného ke konkrétnímu, jinak řečeno, prošli nejprve jinou pracovní zkušeností, než je „řízení lidských zdrojů“.

První pohled na program konference naplňuje akademika radostí, praktika podnítí k zamyšlení. Radostí proto, že valná většina příspěvků usiluje o propojení ekonomie a demografie (i když zatím v nevyrovnaném poměru). K zamyšlení proto, že postřehy z praxe a veselé „historky z natáčení“ dokumentu o reprodukci lidského kapitálu zatím zůstanou jen nepublikovatelnou součástí přestávek mezi vystoupeními účastníků konference, a to jako zcela neakademická a nevědecká, ale přitom velmi praktická zpětná vazba a odlehčené spojení teorie s praxí.

Důležité je, aby tato konference měla pokračování, aby struktura účastníků a referátů byla profesně ještě pestřejší a aby se studium souvislostí demografické a ekonomické reprodukce bylo atraktivní a důležité bez ohledu na název oboru.

Alena AM Nedoma

HR Director CZ&SK

Reader´s Digest